Vše o suchozemských želvách

Nejčastěji doma chované druhy suchozemských želv

Želva čtyřprstá

Patří k nejběžněji chovaným želvám u nás. Jedná se o nejvýchodněji a nejseverněji žijící druh rodu Testudo. Nejrozšířenější jsou v Afghanistanu, Pákistanu, Kazachstánu, Balučistanu, Turkménii, Íránu, na severovýchodním pobřeží Kaspického moře. Tato želva je nejodolnějším druhem suchozemské želvy. Nejsevernější přirozený výskyt je zaznamenán v Rusku na Volze, v Novokujbyševsku. Želva čtyřprstá obývá oblasti do výšky 1500 - 2100 metrů, typicky se zdržuje na travnatých místech u horských bystřin a ples. Želva je aktivní cca od března do září či října, přes léto může upadnout do letního spánku (který může přejít do zimního), častěji je ale během dne zalezlá hluboko ve stínu v mělkých norách vyhrabaných pod balvany a nepřetržitě se krmí jen ráno a večer. Typickým poznávacím znamením želvy je počet čtyř prstů na předních tlapách, podle kterého také dostala jméno. Má poměrně nízký, takřka kruhovitý karapax. Hřbetní štítky jsou poměrně širší než delší (a jsou podstatně větší než žeberní štítky). Želva dosahuje délky karapaxu až 25 cm a hmotnosti až 2 kg. Pohlavní dospělosti želvy dosahují mezi osmým a desátým rokem věku (je to spíš záležitost velikosti než stáří). Samice snáší na přelomu května a června 1 až 5 vajec (často po jednom s několikadenními odmlkami) velikých 4 - 5 x 2,5 - 3,5 mm. Mláďata se líhnou po 80 - 110 dnech, to znamená, že zpravidla zůstanou spát v zemi a vylezou až příští jaro. Strava želvy čtyřprsté se skládá takřka výhradně z listů, plodů a květů (salát, smetánka, jablka, jahody, jetel, jitrocel, růže, zelí, vařené brambory, avokádo, kiwi, meloun, meruňky, banány atd.). Vhodná je co nejpestřejší strava. Vodu zřídka pijí (i mořskou), spíš než ke koupání (chlazení) ji užívají k vyprázdnění. Pro chov je potřeba především velké, hodně členité terárium vysypané silnou vrstvou písku (hrabou a šplhají), na pár dospělých želv alespoň 100 x 100 x 70 cm. Zazimování není nezbytně nutné.

Želva zelenavá

Patří také k velmi často chovaným želvám u nás. Její jméno by nás ale mohlo zmást, svým zbarvením je velmi podobná želvě žlutohnědé. odlišují se chybějícími ostruhami na nohou, zpravidla mají párový nadocasní štítek a dlouhý, úzký krční štítek. Nedorůstají takové velikosti a jejich krunýř je klenutější. Ocas je zakončen rohovinovým bodcem. Na každé noze mají pět prstů. Samce od samice odlišíte dovnitř prohnutým plastronem a delším a tlustším ocasem. Dospělými se stávají po sedmém roce. Dospělé želvy jsou velké přibližně 13 cm samec a 15 cm samice. Samice kladou jedno až pět podlouhlých narůžovělých vajíček. Skladba stravy by měla být co možná nejpestřejší. Můžete se nechat inspirovat jídelníčkem želvy žlutohnědé. Vodu pijí zřídka, ale to neznamená, že by ji nepotřebovali. Jejich zimní spánek trvá od konce října do března. Tyto želvy se doporučuje v zajetí zazimovat.

Želva žlutohnědá

je velmi podobná želvě zelenavé, ale narozdíl od ní má "ostruhy", výrazné rohovinové plošky v oblasti stehen, nepárový nedělený nadocasní štítek, dlouhý krční štítek širší zezadu než zpředu. Mají mírně klenutý krunýř. Samci se rozeznají od samic úplně stejně jako u želv zelenavých. Dospělá želva měří okolo 30 cm a vážit může i přes 4 kg. U těchto želv je doložen velmi dlouhý život, přes sto let. Samice snáší jedno až šest vajec o velikosti 2,5 až 3 cm. Jídelníček by měl být co nejpestřejší. Má také velmi podobné chutě jako želva zelenavá. Velmi podobné je i její zacházení s vodou. To znamená stále dodávat, i když se zdá že ji vůbec nepijí. Jejich zimní spánek trvá od října do února, ale může se stát, že se probudí uprostřed zimy, když jsou neobvykle teplé dny. V zajetí se doporučuje zazimovat.