DoporučujemeZaložit web nebo e-shop
 

Vše o suchozemských želvách

ŽELVY
 
Webové stránky věnované suchozemským želvám
( hlavně želvě zelenavé )

 
Želva zelenavá
 
 
 
Základní roztřídění želvy zelenavé 
 
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: plazi (Reptilia)
Řád: želvy (Testudines)
Podřád: skrytohrdlí (Cryptodira)
Čeleď: želvovití (Testudinidae)
Rod: želva (Testudo)
Druh: želva zelenavá (T. hermanni)
 
výskyt:  jižní Evropa
 
 
 
 
 
 
 
 

 

Želva a člověk... co se týče historie
 
Želvy nejspíš neměly z prvních kontaktů s člověkem příliš radost.
V jižní Africe se želví krunýřy používaly jako šperkovnice a přepravní nádoby. Převážely se v nich drogy, různá barviva nebo kosmetika. Velké krunýře (většinou z mořských želv) sloužily na servírování pokrmů jako mísy, k převozu ovoce či živočichů.
V Jižní Americe a jihovýchodní Asii jsou bahenní želvy na jídlo dodnes loveny a jejich vejce sbírána.
V Německu bylo želvá maso považováno za vynikající jídlo. Zhruba před 10 lety se zde ještě pojídaly i želví polévky z mořských želv.

Mořské želvy mají na rohovinové části krunýře žádanou želvovinu. Před pár lety se ještě želvy ponořovaly do vroucí vody, protože poté se dala želvovina lehce sundat. Želvy byly vráceny do mořei takto postižené.

Spisovatel Fritz Jürgen Obst z Drážďan sbíral údaje o želvách, např, našel v r. 1953 v Americe klapavku, která měla na krunýři vyryto č. 1844.
V celém světě se najdou lidé, kteří se snaží o to, aby se želvy rozmnožovaly (i pod ochranou člověka). V různých zemích jsou chovatelé aä vědci želv sdruženi do mezinárodně uznávaných organizací ( v ČR např. Klub chovatelů želv). I zoologické zahrady či muzea podporují množení želv.
 
Pravděpodobně člověk lovil želvy pro jejich chutné maso. Např. námořníci dopluli na Seychely nebo Galapágy, kde nasbírali obří želvy, které potom na lodi zabili.
 
Želva žlutohnědá
 
 
 
 

 

Všeobecně o želvách

Želvy patří do stejné skupiny jako hadi nebo ještěrky - tedy mezi plazi. Zažily zrození dinosaurů i jejich vyhynutí a i v té době vypadaly stejně jako dnes.
Krunýř želvy je kostěný. Vznikl srůstem páteře, žeber a kostěných destiček. Na povrchu jsou jednotlivé štítky, které mají charakteristický tvar, zbarvení i velikost. Vpředu je otvor pro přední končetiny a hlavu, vzadu je otvor pro zadní končetiny a ocas.
Krunýř se skládá ze dvou částí - hřbetní a bříšní štít. Hřbetní se nazývá karapax a břišní plastron. Při pohledu zhora není plastron vidět, protože je menší než karapax. Plastron je i plochý oproti karapaxu a mívá méně nápadné zbarvení. Oba štítky jsou po stranách srostlé.
Většina těla je ukryta v krunýři. Nohy, hlava i ocas jsou pokryté kůží, ve které nejsou žádné žlázy a která je kryta drobnějšími šupinkami. Ževla občas vyměňuje pokožku, která se odlupuje po menších kouscích.
Želvy dýchají plícemi stejně jako lidé, ale protože mají nepohyblivý krunýř, tak želva vtahuje a vydouvá kůži na krku - to jsou její dýchací pohyby (často si taky pomáhá pravidelnými pohyby předníma nohama).
Želvy jsou studenokrevné, to znamená, že nemají stále stejnou teplotu těla jako ji máme třeba my. Když je chladno, tělo želvy vystydne a želva se přestane pohybovat a přijímat potravu.

Podle prostředí ve kterém želvy žijí rozlišujeme druhy suchozemské a vodní a typy přechodné.
Suchozemské želvy mají tvrdý a těžký krunýř. Jeho vrchní část bývá vyklenutá, někdy velmi nápadně. Štítky jsou různě zbarvené i tvarované.
Vodní želvy žijí ve sladkých vodách (jezera, řeky) někdy i v mořích.
Přechodný typ želv (želvy bahenní) žije na souši i ve vodě. Často se tyto druhy zdržují v močálech. Tvarem krunýře trochu připomínají vodní, nohama zase suchozemské želvy. Mezi prsty mají plovací blány.



Želví krunýř roste do dospělosti želvy a po dospění roste okolo 1 rok/0,5 cm.

 

 Návštěvnost: 0 / 13631  |  Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek