Vše o suchozemských želvách
|
Při vyšších teplotách můžou být želvy i přes celé léto venku, ale při větším poklesu teploty (pod 18 stupňů) ji dejte raději do terária. Za obecně nejvhodnější způsob chovu považuji zvláště u evropských Testud co možná nejpřirozenější způsob chovu ve venkovních výbězích. Takto chované želvy jsou otužilé, odolné, životaschopné a v neposlední řadě mají dokonale rostlé krunýře, bez větších nároků na znalosti chovatele. Stálý letní výběh by měl mít pevné základy. Želvy se totiž dovedou výborně zahrabávat. Stačí vyhloubit po obvodu rýnu do hloubky asi 30 cm a vylít betonem. Pak už jen na ztvrdlé základy postavte zídku nebo pevnou ohrádu. Měla by být vysoká asi 50-60 cm (alespoň 5krát větší než samotná želva) a měla by mít oválný nebo okrouhlý tvar. V ostrých rozích by mohla želva přes zídku přelézt. Můžete vybudovat i méně pracnou ohrádku z dřevěných kůlů. Zaostříte je, napustíte proti vlhkosti a zatlučete do potřebné hloubky po celém obvodu výběhu. Výběh by měl být umístěn na trávníku a na takovém místě, kam svítí sluníčko. Želva má sice ráda teplo, ale přesto jí musíte umožnit, aby se mohla schovat do stínu. Docílíte toho buď vysázením keřů nebo vybudováním přístřešku. V jedné části výběhu připravte napajedlo, kde se želva bude i koupat. Nezapomeňte udělat pozvolna se svažující stěny. Největší hloubka nesmí přesáhnout 15 cm. Suchozemské želvy mají těžký krunýř a mohly by se utopit.
|
